Logo Otužilci Frýdek≈MístekOtužilci Frýdek≈MístekJe to snazší, než to na první pohled vypadá.
Společná fotografie Otužilců Frýdek≈Místek u řeky Ostravice v zimě

Partu tvoříme tím, že přijdeme. Začíná osmá sezóna u Žida

Pozvání k vodě, povídání o JSEM TU! a o lidech, díky kterým to celé má smysl.

Otakar Zemek při povídání před osmou sezónou otužování; v pozadí obraz místa u Žida.

Otakar Zemek v úvodním videu k osmé sezóně společného otužování.

Otakar (Ota) Zemek · Otužilci Frýdek-Místek (Otužilci FM)

Ahoj kamarádi! V sobotu 3. října 2026 v 9 hodin u Žida začínáme osmou sezónu společného otužování. Za těch sedm let z nás vyrostla parta, na kterou se člověk těší i ve chvíli, kdy venku prší, je bláto a do vody se mu samotnému vůbec nechce. Právě o lidech, kteří přicházejí, a o tom, jak si tuhle partu udržet, je tohle moje povídání.

Ve videu vysvětluju, proč vznikla aplikace JSEM TU!, jak může podpořit naši pravidelnost a jak díky každému potvrzenému ponoru přispěje sponzor korunou na Faunapark. Mluvím i o otužileckém deníku, hvězdičkách a plánech do dalších let. Udělejte si chvilku, pusťte si video — a kdo raději čte, najde pod ním celý přepis.

Moje povídání před osmou sezónou · 34 minut 39 sekund · česky

Přehrát video samostatně a přejít na vybranou kapitolu

Aplikace JSEM TU! — informace a instalace

Obsah přepisu — přejít na téma
  1. 00:00 · Ahoj kamarádi, začínáme osmou sezónu
  2. 01:11 · Každý potvrzený ponor pomáhá Faunaparku
  3. 01:56 · Pravidelnost je důležitá pro každého z nás
  4. 03:05 · Partu dělají lidé, kteří přicházejí
  5. 06:30 · Jak funguje JSEM TU!
  6. 08:59 · Poděkování a vlastní zrcadlo
  7. 10:45 · Otužilecký deník a dobrovolné soutěžení
  8. 13:04 · Fotky, statistiky a inspirace pro ostatní
  9. 15:13 · Místo, kam se můžete vracet
  10. 17:04 · Čepičky, kronika a síň slávy
  11. 18:15 · Hvězdičky za vytrvalost
  12. 20:53 · Něco, co si nejde koupit
  13. 21:57 · Aby naše parta vydržela
  14. 24:34 · Instalace na Android i iPhone a pomoc s telefonem
  15. 26:11 · Společně pomůžeme i zvířatům
  16. 27:42 · Další nápady a rozvoj aplikace
  17. 29:03 · Vytrvalost i ve vývoji
  18. 30:38 · Zadarmo, z lásky ke sportu a k lidem
  19. 32:21 · Těším se na vás u vody
  20. 33:14 · Obraz našeho místa a pozdrav na závěr

00:00 · Ahoj kamarádi, začínáme osmou sezónu

Takže, ahoj kamarádi. V historicky prvním videu, který jsem se rozhodl natočit, který se týká otužování, vás chci nejdřív pozdravit a pozvat na zahájení sezóny, které proběhne 3. 10., což je teďka už v sobotu, v 9 hodin. Scházet se budeme dalších šest měsíců, až do konce března, v pondělí a ve středu v 16, v sobotu v 9 hodin, potom tradičně běháme. Takže vlastně se nemění vůbec nic. Jedna věc přibyla.

Někdy koncem března mě napadlo, jako člověka, co organizuje sportovní aktivity všeho druhu tak nejmíň polovinu života, že by nebylo špatný vnést do týhletý naší záliby trošku technologie a použít mobil pro něco jako otužileckou aplikaci. Jenom jsem nevěděl, co by to přesně mělo mít za funkce, a nějak to v průběhu dubna jsem to dal dokupy. V květnu začal programovat a v červenci šla aplikace do testování na běhání Válcovenských schodů. Děkuju tím všem testerům.

01:11 · Každý potvrzený ponor pomáhá Faunaparku

A teďka vám chci říct, co ta aplikace umí a proč je prima, kdybyste si ji všichni pokud možno nainstalovali. Já vás prosím, samozřejmě není to, nic vám nemůžu rozkazovat, ale moc vás prosím, nainstalujte si ji, protože — a vemu to od konce — za každej ponor potvrzený aplikací získáváme od sponzora korunu pro Faunapark.

Těch účastí statisticky budou prostě pravděpodobně tisíce. Já očekávám nějaký číslo mezi deseti a patnácti tisíci korunama, který bychom mohli vybrat přes tu sezónu, což už není zase tak jako pidičástka. A ten Faunapark to potřebuje, jsou to kamarádi, mají tam zvířátka, chodíme tam s dětma. Takže za prvý má to tenhle charitativní přesah.

01:56 · Pravidelnost je důležitá pro každého z nás

A teďka k těm funkcím. Zamyslel jsem se a zjistil jsem, že nejenom v otužování, ale vlastně v každém sportu asi, který člověk chce dělat, aby mu to něco opravdu dávalo, nejen tak, že to jednou zkusí, je úplně nejdůležitější ta konzistence, pravidelnost. A v otužování to fakt platí prostě úplně nejvíc ze všeho.

Takže to, že otužilce z vás nedělá to, že prostě se jednou drinknete a vlezete do ledový vody a potom zase půl roku nic, to už víme. A taky víme, a to mnozí neví, že je mnohem lepší třikrát týdně nebo dvakrát týdně, ale pravidelně chodit celou sezónu plavat nebo se tam aspoň namočit, na minutku, na dvě. A tohleto je mnohem lepší než tam jít jednou za měsíc a plavat dvacet minut. To třeba mnozí už neví, že se nepočítá ten součet, ale ta pravidelnost rozdělená do… nebo ty minuty rozdělený do co nejvíc částí.

No a takže pro… Vyjdeme teda z předpokladu, že pro každýho jednotlivce, pro člověka, který chodí k vodě, je pravidelnost důležitá.

03:05 · Partu dělají lidé, kteří přicházejí

Druhá věc, ta pravidelnost těch vašich, našich docházek je důležitá proto, aby ta parta vůbec fungovala. Protože my, co tam chodíme společně, jsme zjistili, že nás to baví s lidma. Že tam mnohdy ani nechodíme kvůli tomu samotnému otužování, ale že se tam chodíme potkávat. A ty lidi kolem nás jsou tím, co nám zjednoduší ten vlez do vody.

Řekněme si to na rovinu, když přijdeme k Židovi někdy v úterý a nikdo tam není, tak zkuste si tam vlízt a zaplavat. Jednou to zvládnete, podruhý jo, ale celou sezónu se tam málokdo prokouše. Nebo někdo, ale ty s náma nechodí. A já osobně to mám taky tak. Prostě někdy k té vodě jdu jenom proto, že se to očekává, protože já tam jsem pokaždý. A kdybych tuhletu jakoby povinnost v uvozovkách neměl a zároveň bych neměl tu šanci se tam s váma potkávat, tak se na to vykašlu. A jdu třeba jednou, pak jdu do hospody, pak něco jinýho. No a prostě tak, že tam chodíme kvůli těm lidem.

Čili, a to říkám nováčkům, a většina z vás, ke kterým teďka mluvím, jsou lidi, kteří začali se mnou s otužováním, tak jsem vám všem říkal, že to pravidlo, které tam dodržujeme, že chodíme společně. Nechodíme za pět minut čtyři, nechodíme za deset minut čtyři, ale chodíme společně, protože dáváme v jeden čas, dáváme těm ostatním tu svoji přítomnost. Oni nám dávají tu svoji a my jim dáváme tohleto jako protislužbu. Takže oni mi dají, já dám, všichni jsme spokojení.

A teďka vlastně jsem si teda řekl, který lidi jsou vlastně tam jako ty nejdůležitější. Je to… Každý oddíl má nějaký sportovce, který jezdí na závody, my je máme taky, který dělají nějaké rekordy, který jsou jako vynikající. Některý oddíly zimního plavání to mají vyloženě jako hlavní program, že prostě jezdí po závodech a sbírají rekordy. To nejsou pro nás ty nejdůležitější lidi. Pro nás jsou nejdůležitější lidi ty, který tam chodí pokaždý nebo hodně často, pravidelně.

Že prostě tam jdete a víte, že tam najdete těch svejch dva, tři, pět, deset ksichtů, který se na vás budou ksichtit, když polezete z vody. A když vejdete po těch schodech do vody, si to představte, a míjíte ty svoje kamarády, známý od vidění, který mají tu pusu došklebenou, a tak se vám tam chce víc. A tohleto bych chtěl podpořit. Ty lidi, který tam vlastně tu partu dělají tou partou tím, že tam jsou každý pondělí, každou středu, každou sobotu nebo aspoň jednou týdně, ale víte, že prostě přijdete a nejste tam sami.

A tyhlety lidi většinou nikdo jako neocení, protože nevyhrajou žádnou soutěž a neplavou nějak nejlíp, nejrychlejc a nevydrží tam nejdýl a nějak je občas takový jako tichý a nejsou tam moc vidět, ale vlastně to je to, co tu partu už teďka osmým rokem drží pohromadě.

No a mě napadlo, že bychom měli vedle, když máme třeba duathlon, kde oceníme ty vítěze, ty nejrychlejší a tak dále, tak vedle toho, že by si zasloužili ocenění ty lidi v uvozovkách bezejmenný, ale oni jméno mají mnohdy. Někdy to jsou lidi jako já, který vidět jsou a slyšet, možná někdy moc, a někdy tam postávají v koutě. Ale vy tam víte, že tam budou, že tam jsou schody, zábradlí, cedule, ale taky tam tamhleten Franta nebo ani nevíte, jak se jmenuje. A tyhlety lidi si zaslouží poděkování naše.

06:30 · Jak funguje JSEM TU!

A teďka jak to uchopit? Takže jsem v úvodu řekl, že pro každýho je dobrá pravidelnost, pro partu je dobrá pravidelnost, tak teďka už tu pravidelnost jenom nějak jako kvantifikovat. A v jednadvacátým století, když každej máme mobil, tak jsem si řekl, udělám teda aplikaci, která bude mít nějaký rozvrh. Ta naše aktivita má rozvrh, jasný, pondělí, středa, sobota. Testovali jsme to v létě na Válcovenských schodech, který mají rozvrh středa, sobota, teďka budou neděle, to je jiná věc, ale ta aplikace je celkem univerzální a teď budu mluvit o tom otužování, protože jsem hlavně otužilec, kromě jiného.

A takže, aby se mi nerozběhly myšlenky, řekli jsme si, že je to dobrý pro člověka každýho, ta pravidelnost, je to dobrý pro partu a chtěli bychom to nějak kvantifikovat. A teda ano, vstup do jednadvacátého století spočívá v tom, že použijeme mobil. Mobil má GPS, takže dokáže zjistit, že jste na místě té aktivity — říkáme tomu aktivita v té aplikaci — a že tam jste v ten čas, kdy tam jsou ty ostatní, kdy vlastně parta chce, abyste tam přišli.

Já jsem rád, když lidi chodí plavat kamkoliv jinam, kdykoliv jindy. Mám otužování strašně rád a je mi to ze srdce jedno, nebo každému přeju, když chodí prostě na nějaké svoje oblíbené místo. Ale nejvíc ze všeho chci, abyste chodili k Židovi v ty časy, kdy tam chodíme my, a aby tato skvělá parta, která se spolu schází už i mimo otužileckou sezónu při jiných aktivitách, aby vydržela dál a dál a tohle by tomu mohlo pomoct.

Takže vy prostě nainstalujete appku, přijdete k vodě a ono se vám tam rozsvítí prostě okýnko „Jsem tu“, který můžete zmáčknout. Vlastně celý ovládání aplikace spočívá v tom, že si ji nainstalujete, přidáte se do aktivit Otužilci Frýdek-Místek nebo otužilci Beskydský ledoborec nebo otužilci Praha nebo jiný otužilci, který to používají. Doufám, že jich bude mnohem víc. Teď mluvme o nás.

Takže nainstalujete a objeví se vám tam na domácí obrazovce prostě „Otužilci Frýdek-Místek, jsem tu“. A když tam jste v ten správnej čas, což je ta šestnáctá hodina, pár minut před, pár minut po, když jste na tom místě, tak prostě vy to zmáčknete a tím se potvrdí to, že jste tam byli. Je to něco jako lidi třeba chodí na hory a na těch horách se hážou nějaké lístečky do nějaké urničky a pak se vyhodnocuje, kdo tam byl nejčastěji. A ten organizátor s tím nějak může pracovat.

08:59 · Poděkování a vlastní zrcadlo

A já jakožto organizátor našeho otužování s tím chci pracovat tím způsobem, že jednak se teda na těch závodech, který máme, jako je třeba ten duathlon, kde oceníme ty nejrychlejší, tak tam oceníme teďka ty nejpravidelnější. Ty, který tam chodili nejčastěji. Řekneme, tady máme deset těch našich komunitotvůrců, těch, který nám tady dělali to, že tady není prázdno prostě na těch otužováních. A zatleskáme jim a třeba jim sponzor taky něco koupí, což slíbit nemůžu. Nicméně sponzor zatím zaplatí krmení pro Faunapark.

Dobrý, to jsem zase přeskočil. To znáte, nebudu to sestřihávat, nebudu s tím nic dělat, normálně mám chuť promluvit prostě takhle v kuse, tak něco řeknu třeba dvakrát a na něco zapomenu, prostě nechám to, jak to je.

Čili, budeme mít záznamy o tom, kdo kolikrát přišel k vodě. Pro vás jako pro otužilce je to docela dobrý, protože nastavíte si zrcadlo a řeknete: „Ty vole, tak jsem otužilec, byl jsem za tu sezónu pětkrát, tak to bych mohl možná zlepšit. Hele, byl jsem čtyřicetkrát, tak to je teda super, jsem pátý v pořadí. Nebo jsem byl sedmdesátkrát, to je skoro pokaždý, tak to jsem teda fakt borec.“ A dá vám to prostě vědomí toho, že do té komunity patříte, že je to sport nebo záliba, hobby, který patří do vašeho života. A člověk to bere tak jakoby vážnějc.

Teď nemyslím, že úplně každej, kdo odmítne používat aplikaci nebo z nějakých důvodů vůbec nemá mobil, že by nebral ten sport vážně. Ale víme to prostě z běhání, víme to z posiloven, že každá takováhle drobnost nám prostě může pomoct v tom s tou věcí se jakoby identifikovat.

10:45 · Otužilecký deník a dobrovolné soutěžení

Když už jsme ty otužilci, tak ta aplikace nemá jenom to potvrzení účasti, protože to je dobrý pro tu komunitu, ale udělal jsem tam i fakt jako hodně dobrý otužilecký denníček. Protože otužování, to není jenom společný plavání, to je i to, že někdo — tady zdravím Helču Benčovou třeba — má nějakou káď a když nemůže jít plavat k nám, tak se naloží do kádě. Hodně z nás dává studený sprchy a dává si nějaký challenge, že to protáhne od minuty po pět minut, že to bude dělat každej den a tak dále.

A ten otužilecký deník, kromě toho, že vám zapíše tu účast, kterou jste si potvrdili tím „Jsem tu“ u Žida, tak ten vám ji tam přenese jako plavání ve volný vodě, tak vám umožňuje vést si ještě dodatečně evidenci těchto dalších otužileckých aktivit.

A pro ty úplně soutěživý typy, chci říct, že to není soutěžení celý, to je taková evidence, taková kronika toho, jak ten klub šel, pak se vrátím k tomu vyhodnocování, tak v tom otužování tam některý lidi chtějí soutěžit. A dejme tomu, že chtějí soutěžit v tom, a je to taková výzva, kdo se častěji sprchuje studenou vodou, kdo vydrží pod sprchou. Protože to není tak škodlivý, abysme soutěžili v tom, že vydržíme delší dobu v řece, to by škodlivý bylo, to bych ani nechtěl. Ale takovýto, kdo se vydrží měsíc v kuse sprchovat, tak to už je docela výzva dobrá.

A ta část, ten otužilecký deník tohleto umí, že vy si řeknete: „Dobrý, budu soutěžit ve sprchování a budu soutěžit v tom, kolikrát jsem šel do sprchy nebo jak dlouho jsem tam vydržel, jaká byla nejnižší teplota,“ ve všem možným. Prostě umí to spoustu věcí a vidíte, jak na tom jsou ostatní lidi, a podle toho to nějak zpracujete.

Je to taková obdoba, třeba já jsem dlouho běhal, pořád běhám, ale teď už ne tolik. A hrozně rádi lidi chodili na Běhej.com na tabulky, kde se ukazovalo, kolik toho kdo odběhal za ten měsíc. A mnohdy mnozí šli prostě běhat jenom proto, aby byli aspoň jako ten Franta, za kterým chodí do hospody každý čtvrtek, tak aby byli aspoň těch, já nevím, sto devadesát kilometrů, aby měli. A on když má sto devadesát, já si dám dvě stě. Tak tohleto, to soutěžení prostě někomu je vlastní, někomu ne. Kdo chce, tak tam soutěžit může. Kdo ne, tak to vůbec nerozklikne.

13:04 · Fotky, statistiky a inspirace pro ostatní

Má to takový věci jako třeba jak má Garmin, když si jdete zaběhat, a tak na konci vám to nabídne nějaké sdílení na sociální sítě, že vám to tam dá tu mapku a nějaké statistické údaje a nějakou třeba fotku, tak tohleto taky umí. Vy si pořídíte nebo necháte pořídit fotku, jak tam stojíte u té cedule, a pak si k tomu dodáte nebo ten program, ta aplikace vám k tomu dodá další informace a udělá to koláž na Facebook třeba.

Nebo to udělá statistiky za měsíc nebo za rok, jak na tom jste, takže tam jsou různý grafy, jak teplota vody šla dolů, jak vaše výdrž ve vodě stoupala, jaký pocity jste měli před, jaký po. A tohleto všechno se dá sdílet a nějak dál zpracovávat, má tam i exporty ve všech možných formátech pro lidi, který si rádi hrají v Excelu třeba s nějakýma souborama dat.

No, takže to je jak pro lidi, který jsou úplně technický antitalenti, ty to prostě jenom nainstalujou a zmáčknou „Jsem tu“, všechno. Pak je to pro lidi, kteří si chtějí vést denníček, pak je to pro lidi, kteří se chtějí vyprsit trošku na těch sockách. To je taky dobrá motivace. Někdo tím pohrdá, říká: „Vy to dáváte na ten Facebook,“ ale prostě je to něco, co každej nedokáže. A prostě pochlubit se tím, že jsem byl během čtvrt roku třicetkrát plavat v ledový vodě, to je něco poměrně hodný následování.

A někdo se na to může dívat tak, že se jako chlubíme, jako že jsme chlubílci, a někdo se na to může dívat, a to je ten správnej pohled, jako že motivujeme lidi. A nejmíň, já nevím, sto lidí, který tohle video uvidí, řeknou: „No, to je příběh můj, já jsem prostě dva roky koukal na otužilce někde na sociálních sítích, viděl jsem to na Facebooku, viděl jsem to na YouTube a po dvou, třech letech toho stání za bukem jsem se odhodlal a šel jsem to udělat.“

Takže berte to tak, že i tím sdílením na sociálních sítích lidi inspirujeme a díky tomu se přidávají další a další a ta partička získává přesně ty lidi, který chceme. Ty, ze kterých se potom stanou i ty kamarádi, se kterýma potom rádi se vídáme i mimo vodu. A to je to, jak se dělá komunita.

15:13 · Místo, kam se můžete vracet

No a teďka ještě k tomu, jak nám v té tvorbě komunity pomůže tato aplikace, kromě toho, že můžeme poděkovat, a zaslouží si to, těm zasloužilejm otužilcům. Tak, kromě toho, já ve všem, co dělám, přemýšlím hodně dopředu. Takže ty otužilce nevidím, co bude teď nebo za měsíc, ale třeba jak to bude za deset let, za patnáct let. Že tady vzniklo něco, co už bude součástí Frýdku-Místku snad napořád.

A hodně teďka třeba mám přirovnání, lidem říkám: „Podívejte se, nestyďte se, že jste desetkrát přišli a pak jste zase nechodili a tak dále. Berte to jako že otužilci u Žida, že to je něco jako hala Polárka, kde víte, že se přes zimu v nějakém rozvrhu můžete si tam přijít zabruslit, je tam kluziště, ale nikdo nekontroluje, jestli jste tam byli třikrát týdně. Chcete být dobrý v bruslení, tak chodíte bruslit, ale taky vás zajímají i lyže, když napadne sníh, tak jdete lyžovat a chcete být lepší v lyžování, tak letos nechodíte prostě bruslit a chodíte víc lyžovat. Chcete si zlepšit kondici, tak chodíte na běžky, a chcete si zvýšit otužilost, tak chodíte pravidelně prostě k Židovi.“

Ale není to nic, jako kdybych já pak těm lidem řekl: „A ty ses nějak flákal, ty jsi nějakej špatnej.“ Ne, já vím, že ten život je pestřejší, že máme různý etapy, kdy nám něco dává smysl větší, něco menší, potřebujeme někde vyčistit hlavu a někde nám je dobře. I ty motivace, pro který věci děláme, jsou hrozně rozličný. Takže pro tohleto mám fakt pochopení a dávám touhletou akcí prostě možnost: přijďte se s náma zaotužovat ve skupině a uvidíte, třeba je zrovna teďka ten čas, kdy vám to zůstane už do konce života. A když ten čas třeba teďka není, tak třeba bude za rok, třeba za dva.

17:04 · Čepičky, kronika a síň slávy

No a protože bych rád, aby to vydrželo, tak děláme takový věci jako ty samolepky, který přitahují nový lidi. Proto máme už čepičky, který, hele, potkám člověka na vánočním trhu a vidím, že je to otužilec a můžu zaplíst konverzaci, zaplíst konverzaci. Máme web, na kterým jsou za celých osm let toho, nebo sedm uplynuvších let otužování, příspěvky o tom, jak se to vyvíjelo. Lidi se tam vidí, jaký byli před těma sedmi lety, s kým tam chodili, jestli je to bavilo, kdy vynechali, prostě je to taková kronika na webu.

A já bych rád teďka pomocí té aplikace zavedl novou věc, doufám, že se to chytne, spousta věcí se nechytne, tohle myslím, že jo. Rád bych udělal takovou jakoby síň slávy v dobrým slova smyslu. Ona ta sláva nebo chlubení se může mít pejorativní nádech, anebo to může být motivační. A síň slávy mají třeba hokejisti v NHL, mají to sportovci. A já bych rád, abysme na tom internetu a na těch našich skupinách měli něco jako síň slávy, kam vkročí ti, kteří to dělají opravdu dlouhodobě, pravidelně a zaslouží si ty díky, ten dík a obdiv těch ostatních.

18:15 · Hvězdičky za vytrvalost

Ta aplikace totiž kromě toho, že počítá ty účasti, tak je tam docela takový promakaný algoritmus, který přiděluje nějaký jakoby zásluhový hvězdičky. Zatím se to jmenuje hvězdičky. A je to troška z Duolinga, troška z Garminu a troška, dost z Oty Zemka.

A je to takový systém, který zjednodušeně: přijdete poprvý k vodě a ono vám to dá hvězdičku hned poprvé. Jakože protože jste překonali vlastně ten ostych, přišli do nový party, začali dělat novej sport, tak dostanete hvězdičku. No a máte ji do té doby, dokud účast držíte nad padesát procent. A v ten moment, kdy ji držíte nad padesát procent nějakou dobu, to je zase spočítaný, bude to většinou v půlce sezóny, tak můžete dostat druhou hvězdičku, ale když účast klesne pod třicet procent z těch společných akcí, tak přijdete i o tu první.

Ale teď vás to bude motivovat: „Jo, pojď k vodě, nebo přijdeš o hvězdičku.“ Pro někoho tohle nic neznamená, ale pak jsou lidi, který ví, že cokoliv nám pomůže v té konzistenci, a ví to Duolingo, ví to Garmin a ví to i Ota Zemek s aplikací JSEM TU!, že pro někoho je prostě každá takováhle blbůstka dobrá.

A blbůstka znamená, že teda hvězdičku dostanete, v půlce sezóny můžete dostat druhou a koncem první sezóny můžete dostat třetí hvězdičku. To udělají jenom ty lidi, který budou mít nadpoloviční účast celých těch šest měsíců. Nebude jich moc. Nějaký desítky lidí to budou. Přenášíte si to do další sezóny a během další sezóny můžete jednu hvězdičku ztratit, ale nebo jednu získat. Tam už to tak jednoduchý nebude.

A třetí sezónu, což bude mimochodem desátá sezóna společnýho otužování u Žida, to bude slavnost jak prase. Ne, bude to velká slavnost. Tak můžeme vyhodnotit první lidi, který dostanou pět hvězdiček, což je maximum. Těm tam můžeme moc, moc poděkovat, moc, moc je oslavit. A vstoupí v souvislosti s tím do tý síně slávy, která bude sice virtuální, ale bude to něco, kam si myslím, že by lidi, který ten sport dělají dlouhodobě a berou ho jako součást života, tak by tam jako… Rád bych, aby tam chtěli bejt, aby prostě se chtěli vidět mezi těma úplně nejoddanějšíma otužilcema. A bude to něco takovýho, co právě během těch let tam každý rok třeba vstoupí dva, tři, čtyři lidi do síně slávy a budeme se tam pomaličku hromadit. A doufám, že se tam taky dostanu.

20:53 · Něco, co si nejde koupit

A už mám v hlavě takový věci jako třeba, jak ty karatisti mají ty pásy různých barev podle toho, jaký mají ty výkonnostní stupně. Anička Javorková by mi určitě řekla, jak se to jmenuje odborně v taekwondu. Já to nevím. Takže ty mají třeba barevné pásky, nebo cyklisti, když jezdí závody, tak mají nějaké trikoty podle toho, jak zaběhli tu… teda jak ujeli tu předchozí etapu a jak na tom jsou.

A my bychom taky něco takového mohli mít. Něco jako prostě, jak máme čepičky, tak čepička s hvězdičkou. Znamenalo by to: „Já jsem ten borec, který už tady fakticky jako tři roky chodí pravidelně.“ Prostě něco, co by člověk měl chtít. A není to chlubení se cizím peřím. Dneska si můžete koupit skoro všechno, skoro hned, ale některé věci je těžké se jich domoct. A tohle by mělo být hodně těžké. A ten, kdo to dokáže, by měl být hoden obdivu. Ale to je samozřejmě moje fantazie, která se může naplnit, ale taky nemusí.

21:57 · Aby naše parta vydržela

Každopádně nás jako otužilce, jako tu partu, vidím za dalších pět let, deset let, dvacet let, což implikuje to, že budeme živi a zdrávi. Ale nakonec i já umřu jednou a doufám, že to nebude brzo. A doufám, že ty otužilci tady pořád zůstanou.

A tyhle drobnosti jako třeba aplikace, jako třeba čepice, jako třeba logo, jako třeba samolepky, jako třeba ta pravidelnost, jako to, že o nás občas natočí něco v televizi, v novinách vyjde článek, jako to, že se snažím o osvětu v různých médiích, i když je mi to docela někdy nepříjemný. Tak tohleto všechno, že přispěje k tomu, že ta skupina bude vlastně nesmrtelná.

A někde se to povedlo, třeba jako… Velkým příkladem toho, kde se to povedlo, je první plavecký klub otužilců v Praze, který je skutečně až od toho Nikodéma přes Lišku, teďka tomu šéfuje Tomáš Prokop dobře už léta. Dělají takový ty atrakce nebo události otužilecký, svátky otužilecký, jako je plavání u Národního divadla na Štěpána.

Tak my máme duathlon, máme, já nevím, třikrát nebo čtyřikrát jsme ho měli. A třeba bude dvacáté výročí duathlonu a třeba to uděláme open pro lidi i z ostatních otužileckých klubů. Těžko říct, kam to povede, prostě teď jsme vlastně na začátku. Ono se řekne, začínáme osmou sezónu, ale tu první jsme začínali ve dvou s Martinem Tvardkem, toho srdečně zdravím tímto, a taky přijde na zahájení osmé a možná tu osmou sezónu s náma zase dá.

Ale pak najednou nás tam bylo deset, dvacet, čtyřicet. No a teď si vemte, že loni jsem to sledoval a ani jednou k tomu se nestalo, že by nás tam bylo míň než čtyřicet. Představte si to. To když jsem říkal v Praze, tak tohleto tam nemají. Prostě když je hnusně, tak se jich tam sejde deset v průběhu tří hodin. Ale nás nikdy nepřišlo míň než čtyřicet lidí k vodě.

A to si představte, že bylo nějaký takovýto počasí, kdy jsou dva stupně, prší, teď všude bláto, je to fakt jako hnus, a stejně se tam sejde čtyřicet lidí. A vy jdete do vody a vidíte ty vytlemený obličeje a říkáte si: „Tak tohleto má smysl.“ A pak si v tom blátě ještě zaběháte, přijdete domů jak prasata a říkáte si: „Jo, tak to je fakt jako dobrý koníček.“ No a chceme, nebo já bych si to moc přál, aby nám to vydrželo hodně dlouho, pokud možno napořád.

24:34 · Instalace na Android i iPhone a pomoc s telefonem

A takže vás prosím, moc vás prosím, dám pod tohleto video odkaz na stránky týhletý aplikace. Pojďte tomu dát aspoň šanci, pojďte si ji nainstalovat. Funguje to jak pro Android, mám ji na Google Play normálně, tak to funguje pro iPhony, je to vyzkoušený.

Pro iPhony není to ještě na App Store, protože nemám Apple počítač. To, co vidíte za mnou, to je HPčko, PCčko, a na to, abych to na App Store mohl dát, tak jednak to stojí peníze, já to dělám všechno zadarmo, ale ty bych k tomu asi dohromady dal. Nicméně potřebuju si koupit Apple jako počítač a zkompilovat to na něm a zkrátka a dobře, k tomu jsem se ještě nedostal. Protože chci, aby to nejdřív dobře fungovalo na těch Androidech.

Jo a teď se teda k tomu dostanu, takže pokud máte ale iPhone, tak to vůbec nevadí. Tu aplikaci otevřete v Safari, normálně napíšete beta.jsemtu.info a dáte sdílet, uložit jako aplikaci nebo, pardon, uložit na plochu. A chová se to jako normální aplikace, jenomže není stažená z App Store. Je tam k tomu návod, budu časem dodělávat nějaké videonávody.

A hlavně jsem tady pro vás nejenom s tím otužováním, ale i s ovládáním. A víte to, že dělám počítače, dělám mobily, ta technika je mi fakt blízká a mnohým z vás pomáhám s webama, pomáhám s nastavením elektroniky různý a podobně. Takže víte, že nejsem jenom ten trouba, co mrzne u vody, ale rád vám pomůžu i třeba s nastavením tý aplikace na vašem telefonu.

26:11 · Společně pomůžeme i zvířatům

Protože bych si strašně přál, aby to fungovalo a abysme na jaře, až bude ten duathlon, tak abysme jednak mohli poděkovat těm našim zasloužilým otužilcům a předat ten velikej šek. To si tak jako představuju, že přijde ředitel Faunaparku a my mu spolu s frýdlantskýma otužilcema, kterým mimochodem tato věc, ta koruna od sponzora pro Faunapark funguje taky… Takže doufám, že jim předáme nějakej pěknej šek a ty zvířátka si nacpou břicha. Pak je bude bolet břicho. Dobrý, to nebudu rozebírat. Zvířatům moc nerozumím. Čemu rozumím, je, že mě baví otužování, baví mě se s touhletou perfektní partou setkávat a strašně se těším na těch půl roku, který nás teďka čeká.

Prosím vás, je úplně zbytečný, abyste mi psali do komentů: „Bebe, bebe, bebe, já aplikace nepoužívám, protože lezu do vody někde v tůňce,“ nebo prostě blablabla. Ježíš, tak to není pro vás. Není všechno pro všechny, stejně jako otužování není pro všechny, tak si to nechte pro sebe a prostě aplikaci si neinstalujte. Ale já promlouvám teďka k těm, který chápou, že je prima pomoct třeba tomu Faunaparku, prima pomoct té naší skupině, pochopili tenhleten koncept, kdy pravidelnost je důležitá jak pro jednotlivce, otužilce, tak pro tu skupinu, a zároveň chtějí trošku pomáhat. Opravdu vám s tím pomůžu.

27:42 · Další nápady a rozvoj aplikace

A tím, že — ještě důležitá věc teďka — tím, že my to budeme používat teďka tady v tom Frýdku-Místku, tak tím má šanci ta aplikace se dostat i dál. Pár klubů to nasazeno už má a já bych to chtěl dostat vlastně do… opravdu jako mezi širokou veřejnost. A tím, že my budeme používat a najdeme tam určitě nějakou chybičku, najdeme tam náměty ke zlepšení, od vás určitě přijdou, tak tím tu aplikaci doprogramuju, aby byla lepší a lepší. A tím se dostane mezi veřejnost a těch uživatelů bude pokud možno hodně, protože soutěž dává třeba smysl, když soutěží víc lidí, ne když tam jsme dva.

Mám v plánu i třeba takový věci jako fotosoutěž. To už jsem začal dělat nějaký základ fotosoutěže otužovací, takže by lidi dávali prostě fotky z otužování a každý měsíc se vyhodnotila nejlepší otužilecká fotka. Prostě cokoliv, co s tím souvisí, ta aplikace se může rozvíjet dál. A zřejmě, stejně jako jste mi už teďka přes sezónu dali perfektní řadu nápadů, ty testeři, tak teďka čekám těch nápadů ještě větší spoustu, protože já nejsem nějakej zase Einstein a napadlo mě toho hodně, ale vás toho napadne určitě ještě víc. Takže to společně rozvineme.

29:03 · Vytrvalost i ve vývoji

A chci podotknout, že ta myšlenka otužilecké aplikace není moje originální. Tady existuje Cold Water Therapy se to jmenuje, což byla myslím slovenská aplikace, která bohužel nefunguje. Takže když si ji stáhnete nebo vygooglíte si „otužilecká aplikace“, zkuste to schválně, co vám teďka řekne Google anebo umělá inteligence, když dáte „otužilecká aplikace“, tak tam najdete — to je taky zajímavá věc — ze setrvačnosti najdete tam spoustu různých aplikací, který když ale z toho Google Play stáhnete, tak prostě snad ani jedna nefunguje.

Protože ono je to trošku složitější, než to vypadá. To je prostě, musíte udržovat nějakou databázi, musíte se o to starat. A já mám díky otužování výdrž ve věcech, takže když něco začnu, tak to prostě jen tak jako neskončím, ale jak je vidět, tak mnozí začali a skončili. A můžu vám… Kdo mě zná, tak víte, že ve věcech skutečně jako jsem vytrvalej a nemusíte se bát toho, že by aplikace najednou za rok přestala fungovat, že jsem se na to vykašlal.

A je udělaná tak, aby mě to vlastně nepotřebovalo, protože kdybych náhodou se utopil třeba, tak ta aplikace pořád bude fungovat. A je to postavený bezplatně, takže to není tak, že by najednou moji pozůstalí přestali platit někde nějaké peníze a aplikace přestala jít. Tak to bylo míněno napůl žertem, ale jenom napůl.

30:38 · Zadarmo, z lásky ke sportu a k lidem

No a co dodám úplně nakonec? Jako všechno, co dělám kolem otužování, je to samozřejmě zadara. Takže aplikace je zadarmo, není tam žádná reklama, nesbírá to žádný vaše zbytečný osobní data. Samozřejmě to veme polohu, když server bude ověřovat, jestli jste na místě, tak veme vaši polohu, zjistí, že jste na místě, a tu polohu zahodí. Takže není to nic, že by to vedlo nějakou mapu toho, kde se pohybujete, a potom vám přišla nabídka od prodejce plavek, protože: „Hele, ty jsi otužilec, Ota Zemek mi prodal databázi, tak si kup plavky.“ Takže nic takového tam není, já si vydělávám peníze jinak, prací, která s tímhletím nesouvisí, s otužováním.

A stejně tak jako nevydělávám prachy na čepicích, samolepkách, co to máme za… nášivky máme a další věci, tak nepotřebuju vydělávat prachy tímhletím. Taky si všimněte, že nepořádám akce „vstupy do vody ledový s Otou Zemkem za patnáct set“ nebo nějaký workshopy a podobně, kde si můžete zaplatit za to, že vám někdo řekne „vlezte do vody“.

Takže to někdo dělá, já jim to nechávám, ať se tím živí, já se umím živit jinak, takže to dělám čistě z lásky k tomu sportu a z lásky k lidem. Prostě mám rád lidi, mám vás rád. A kdybych to začal dělat za prachy, tak by to bylo jako milování. Když se milujete, je to krásný, a když je to milování za peníze, tak se tomu říká prostituce. A já prostě tu lásku, kterou k otužování a ke sportu mám, nechci z ní udělat tu prostitutku, ale má to být pořád ta milenka.

32:21 · Těším se na vás u vody

Takže takhle bych asi skončil. Hrozně se na vás těším. Ve středu se uvidíme s některýma na brigádě, kdy připravíme tomu zbytku rejžákama nějak ty schody, protože teď je to na uklouznutí a zabití se. Takže to bude středa po schodech, po posledních schodech teďka středečních. Moc se na vás těším, úplně hrozně moc se těším.

Krátce, v sobotu jenom krátce promluvím, připijeme si možná na zdraví všech, tam ze zábradlí. Můžete přinýst nějaký občerstvení, asi jako vždycky, když to znáte, už jste tam byli pětkrát, šestkrát. A jsem úplně dojatej z toho, že se to blíží. Pardon, nebudu to vystříhávat, ale normálně to prostě fakt se hodně těším.

33:14 · Obraz našeho místa a pozdrav na závěr

A udělal jsem si radost, nebo Markéta udělala radost, malířka, frýdecká Markéta, který udělám reklamu někde jinde. Ale když se kouknete, tak tady za mnou je první otužilecký obraz a je to obraz, který Markéta namalovala pro mě a pro nás. A bude k dispozici tohleto, co vidíte, originál, a bude k dispozici i jako vysoce kvalitní reprodukce, zarámovaná, blablabla. A nebo taky bude k dispozici ten obraz jako tisk normálně asi za tři stovky u pana Bechera v knihkupectví Kapitola, takže si můžete koupit to naše místo, to naše otužování dokonce v podobě obrázku, sobě nebo jako nějakej dárek.

Dobrý, takže děkuju moc, že jste mě poslechli. Vidím, že to má půl hodiny, ještě že jsem to namluvil, protože tohleto, kdybych měl všechno se z toho vypsat, tak by to stejně nikdo nepřečet.

Nainstalujte, přijďte, užijte si to a ať vám to otužování do života pořád něco dává, protože má to potenciál dávat. A vy, když dáváte těm ostatním, tak dáváte strašně moc. A doufám, že tam i dostanete to, co si od toho slibujete. Takže ahoj, v sobotu se uvidíme.