Úplně na úvod: O tom, že tenhle text napíšu, jsem přemýšlel už několik let. Každé z témat jsem diskutoval s mnoha zkušenými otužilci, dokonce i s těmi, kteří níže uvedené mýty v dobré víře šíří. Mnohdy jsme zjistili, že “se to říká” jen z důvodu jakési přeběžné opatrnosti: Oto, ty řekneš že skákat do ledové vody je OK, někdo si pořádně nepřečte že říkáš “není to pro začátečníky”, skočí a ublíží si.
Takže prosím, čtěte text pozorně a než začnete s kritikou (na kterou jsem jako každý, kdo napíše cokoli v rozporu s dogmaty připraven), zkuste ten svůj názor podložit něčím víc než že “To se říká”. Typicky se mnou lidé nesouhlasí právě v souvislosti se skákáním do ledové vody a já říkám OK, prosím jeden příklad otužilce, který zemřel kvůli skoku do ledové vody.
Díky všem, kdo o tématu chtějí diskutovat, ale prosím věcně, zimní plavání je něco, co máme rádi a když budeme trvat na něčem jen proto, že SE TO ŘÍKÁ, nikam se nikdy nepohneme. Můžete mi klidně i zavolat na číslo 792 349 539, baví mě i živá diskuze, těším se na vás.
Na internetu visí o otužování tolik mnohdy protichůdných informací, že je potřeba udělat v tom jasno, a to nejen začátečníkům. Dokonce i třeba na “oficiálním” webu českého zimního plavání českého zimního plavání najdete (ke dni 18.11.2022) takové informace, jako že kalorický výdej při plavání ve vodě pod 4 stupně je 400 kcal za 1 minutu, že otužilci do -10 stupňů nenosí rukavice a v zimě spí v místnosti která má 12 stupňů, pod lehkou přikrývkou, že se ve vaně nekoupeme ve vodě teplejší než 37 stupňů, tvrzení, že domácí sprchování je nutný základ atd. Nejhorší na tom je, že podobné mýty a dezinformace kopírují další “autoři”, aniž by je podrobili kritické analýze, nebo aspoň selskému rozumu a tak se na vás podobné “informace” valí ze všech stran. Směle tedy do toho.
Mýtus č.1 – sprchování je základ otužování, než půjdete plavat do studené řeky, musíte se několik měsíců soustavně a pravidelně připravovat doma ve sprše.
Tohle se dočtete skoro všude a sotva dnes někdo zjistí, jak k tomu kdo došel. Jisté je, že se toho rádi chytají prakticky všichni, kdo vám nabízí kurzy otužování za peníze. Nejznámější je byznys pana Wima Hofa, ale i v Česku je dost těch, kteří prodávají něco, co můžete mít snadněji a zadarmo. Sotva ale vystavíte byznys na mém postupu který má 2 kroky totiž 1. nech si zkontrolovat zdravotní stav, 2. pojd se mnou plavat. Takže vyplňujete tabulky jak dlouho jste se zbytečně trápili ve studené sprše, řešíte jestli dýchat metodou podle Hofa, Buteyka nebo Koláře, emoční procesy (nelžu, v jednom kurzu otužování se opravdu řeší emoční procesy a techniky).
To všechno jsou sice věci, které vám neuškodí, někdo najde v každodenním sprchování potěšení (většinu to od dalšího otužování odradí), někdo se zabývá dýchacími technikami, jiný si zacvičí jógu, zahraje na bubínek a splyne s přírodou, to vše je OK, ale určitě to není potřeba a ke vstupu do ledové vody vám to je platné asi jako poslech Evy a Vaška.
Závěr: Sprchování ve studené vodě je prospěšné, ale určitě to není nic, co byste museli dělat jako přípravu před plaváním v ledové řece.
Mýtus č.2 – Hlava se neotuží, nenamáčejte ji. OK, ale přece máme plavací čepičky, běžnou výbavu zimního plavce. A taky špunty do uší. Plavání s namáčením hlavy pod vodu je úplně v pořádku, ideální je začít hned na počátku sezony a v lednu zjistíte, že vaše hlava neprotestuje ani když je v ledové vodě ponořená. Nakonec mnoho otužilců plave kraul či prsa, při kterých se hlava pochopitelně namočí. Pokud se shodneme že si člověk je schopný na namáčení hlavy zvyknout, můžeme směle konstatovat, že si ji otužil – otužování přece je přivyknutí si na nepříznivé podmínky.
Závěr: Hlava si, stejně jako každá jiná část vašeho těla, na chlad zvykne a i s tenkou plaveckou čepicí budete schopni hlavu namáčet. Je dobré chránit zvukovod špunty, pokud čepička nesahá přes uši.
Mýtus č.3 – plaveme v zimní čepici (kulichu)
Možná jste s otužováním začali tím, že jste se přihlásili na FB do nějaké skupiny, která má sice přes 10 tisíc členů a slouží převážně pro exhibici fotek lidí které nejspíš ani neznáte. Možná jste tam nabyli dojmu, že kulich je nějaké poznávací znamení borce, který je tak skvělý, že ačkoliv lidi nosí zimní čepice, on vleze do vody.
Argumentem, pokud nějaký někdo má, bývá, že hlavou přece uniká nejvíc tepla. Tak přemýšlejte: Plavete z 9/10 ponořeni v ledové vodě ! Neboli – z 90 procent těla odchází teplo asi 25 krát víc než z těch 10 procent, které dělá hlava. Zkuste vzíto do ruky kalkulačku a dojde vám, že těch pár joulů, které čepicí s bambulí zachráníte, není prakticky nic v porovnání s masivním úbytekem tepla ze zbytku těla. Subjektivně vám asi trochu příjemněji, ale jestli je teplo a pohodlí to, co hledáte, není rovnou lepší zůstat ležet doma na gauči a jíst brambůrky ?
Závěr: V kulichu se neplave v létě ani v zimě, od toho je plavecká čepice.
Mýtus č. 4 – S otužováním se začíná v létě
Když s něčím chcete začít, nenechávejte to na “někdy”. Chcete začít hubnout, běhat, posilovat, abstinovat, učit se cizí jazyk ? Začněte hned. Skoro nikdy nejsou podmínky úplně ideální, a když na ně budete čekat, nezačnete vůbec.
Takže jak začít s otužováním třeba v prosici, když má voda v řece 3 stupně ? Zaprvé, zajděte si na prohlídku k lékaři, ať vás proklepne, ideálně včetně zátěžového EKG testu. Zadruhé, najděte si skupinu otužilců, kteří se scházejí pravidleně – jít do vody sám je zbytečný hazard. Zatřetí, jděte do vody a plavte. Zpočátku netrháme rekordy, stačí pár vteřin, a když uvidíte, že je to v pořádku, příště čas trochu prodlužte. Ve Frýdku-Místku vodím do vody začátečníky celou zimu, vždy v sobotu, neváhejte mi napsat nebo zavolat, je to zadarmo, je to zábava, je to snazší, než to vypadá.
Závěr: Začít se dá kdykoliv.
Mýtus č.5 – abych mohl plavat v zimě, musím si udělat kurz otužování
Peníze můžete utratit za co se vám zlíbí, utratit je za kurz otužování je ale stejně chytré, jako je dát za kurz jak správně jíst chléb s máslem. Ne, abyste plavali v ledové vodě tak nemusíte řešit mysl a neuroplasticitu, emoční procesy a techniky, nemusíte myslet na dýchání, Matku Zemi, Wima Hofa nebo lásku ze střední školy. Jediné, co to chce, je vůle přijít k vodě, svléct se do plavek a vykročit. Je to mnohem snazší, než to vypadá a pokud jste zdraví, dokážete to teď hned, v tuto hodinu a minutu.
Šel jsem do vody se stovkami lidí (jejich poprvé) a nikdy se nestalo, že by někdo zapomněl dýchat. Neřešte nesmysly, soustřeďte se na to hlavní.
Závěr: Kurzy otužování můžou být příjemné jako každý jiný pobyt se zajímavými lidmi někde v přírodě, na to, abyste šli plavat do ledové řeky jsou ale zbytečné.
Mýtus č. 6 – otužováním se hubne / přibírá
Informaci o o pálení 400 kcal za minutu zimního plavání používají někteří lidé jako argument, jak získat nové ovečky do placeného kurzu. Jste tlustý ? Tak podívejte, kolik vydáte energie.
Ve skutečnosti je energetický výdej mnohem nižší. Pro srovnání, v závislosti na hmotnosti sportovce atd., se energetický výdej u sportu pohybuje v rozmezí jednotek, maximálně nižších desítek kcal za minutu (a nad 20 jde opravdu o extrem typu závodní běh, jízda na kole či veslování.) Takže soudný člověk chápe, že zimní plavání, které snadno zvládne 80 letý důchodce, nebude mít výdej dvacetinásobný. A už určitě se nedá, skutečně ne, klást rovnítko mezi energetický výdej při několikaminutovém zimním plavání a několika hodinami těžké práce.
Další věc je že hubnutí / přibírání váhy je způsobeno nikoliv sportem, ale tím, jestli sníte míň / víc než kolik energie přes den vydáte. Svaly dělá posilovna, špeky kuchyně.
Jiné lidé zase tvrdí, že se vám zimním plaváním zvětší tělesný tuk a budete tlustí. Je to opět mylná úvaha – protože někteří otužilci jsou tlustí, ztlousti ze zimního plavání. Ne, ztloustli proto, že moc jedli, a je mezi námi hodně těch, kteří jí rozumně a tak tlustí nejsou.
Závěr: Samotný několikaminutový pobyt v ledové vodě nemá žádný vliv na hubnutí / přibírání váhy. Otužování zvýší váš celkový energetický výdej během výkonu a hlavně i v době po něm, nicměně zdaleka ne tolik, aby to ovlivnilo vaši váhu.
Mýtus č. 7 – do ledové vody se neskáče, hrozí vám srdeční zástava
Další “pravda”, kterou šíří kdekdo bez nalosti kontextu jako něco co by mělo být vytesáno do kamene. Jak to vzniklo se můžu jen dohadovat, celkem si umím představit situaci, kdy se na pitevnu dostane tělo člověka, který při nějaké nehodě spadl do ledové vody a jako příčina úmrtí byla zjištěna srdeční zástava a ne podchlazení nebo utonutí. A špatný závěr byl – náhlé ponoření do ledové vody může vést k srdeční zástavě. A jakmile tohle řekne lékař, publikuje se to a …těžko se to dá zastavit.
Je totiž ohromný rozdíl, když při autonehodě vjedete do ledového rybníka, tma, stres, boj o život…šok, srdeční zástava…než když připravený na sportovní výkon, v klidu, pohodě, se zkušeností s plaváním v ledové vodě…do této vody skočíte. Víte, co vás čeká, nepřijde žádné překvapení, voda je váš přítel… Vidíte ten rozdíl ? Obojí je náhlé ponoření do ledové vody, jedno vás může zabít, druhé ne.
Na soutěži v zimním plavání, Memoriálu Alfreda Nikodéma, se do vody z pontonu pohrouží stovky otužilců každý rok. Neskáčou, leze se po žebříku, nicméně samotné ponoření trvá vteřinu, někdy méně (někomu déle.) Vidíte, jak tam sebou lidé šplouchnou, a …ne, neumřou, ale plavou.
U Žida máme pěkný zvyk, že někteří skáčeme do ledové Ostravice společně. Není to nic, co doporučuji začátečníkům, jakmile ale víte, co s vámi pobyt v ledové vodě dělá, nic vám nebrání to také zkusit. Samozřejmě neskáčeme po hlavě, zranění páteře za to nestojí, ale zadkem do vody, je to velká zábava a jako vstup do vody je to nejen efektní (pěkně to šplouchne), ale i příjemné.
Srdeční zástava při vstupu do ledové vody se připravenému člověku nestala snad nikdy, a to jsem opravdu po takové události pátral všemi směry, úmrtí otužilců se vztahují ke kombinaci srdeční vady a extrémní námahy při závodu.
Pokud se někdo zeptá, zdali mu zaručím, že se mu při zimním plavání nezastaví srdce tak odpovím: Srdce se vám může zastavit třeba při sledování TV Nova a pojídání brambůrků, při chůzi, nebo spánku. Což ale neznamená, že to jsou životu nebezpečné činnosti. Lidé umírají při běhu, plavání, sexu nebo při večeři, může se to stát i v ledové vodě, mnohem pravděpodobněji ale zemřete při autonehodě cestou k vodě.
Závěr: Skok do ledové vody vám neublíží, pokud máte se zimním plaváním zkušenosti, a nezabijete se o nějaký předmět ve vodě. Je dobré mít na hlavě plavací čepici a chránit zvukovod.
Mýtus č. 8 – po plavání v ledové vodě se zahřeji teplým nápojem.
Bohužel, nezahřejete. Příjemné to sice bude, ale k zahřátí to skutečně nepomůže. Vlastně je to úplně k ničemu, čas, který věnujete tomu, že se třesoucíma rukama sanažíte dostat k puse hrnek čaje věnujte raději pohybu. Chápejte, že z fyzikálního hlediska jste 80 litrový sud vody, o teplotě cca 36 stupňu, a o kolik tu teplotu zvýšíte vypitím hrnku teplé vody ? O nic. Teplotu zvýšíte pohybem, ideálně během, cvičním atd.
Závěr: Teplý nápoj po plavání je příjemný, zahřeje vás ale asi jako poslech oblíbené písničky. Běhejte.
Mýtus č. 9 – alkohol před nebo po zímním plavání je životu nebezpečný, protože rozšiřuje cévy a únik tepla je větší než bez alkoholu.
To, že výdej tepla je vlivem rozšíření cév po požití alkoholu větší je pravda, má to jedno velké ALE. Většina lidí plave tak krátkou dobu, v řádu jednotek minut, že za tu dobu neprochladnou k smrti s alkoholem, nebo bez něj. Opravdové nebezpečí alkoholu je někde jinde – je to nebezpečí špatného úsudku. Alkoholem ovlivněný člověk se snadno přecení a zůstane ve vodě mnohem déle, než co zvládne, protože je mu subjektivně teplo. Taky má horší motoriku, orientaci, snadněji si “lokne” vody, na to špatně zareaguje a utone. Atd., pití alkoholu je rozhodně nevhodné, ne ale kvůli úbytku tepla, ale kvůli rizikovému chování, které může mít fatalní důsledky.
Pokud jste po sportu zvyklí chodit s kamarády na pivo, jděte klidně i po plavání. Nezmrzete.
Závěr: Nebezpečí alkoholu při zimním plavání v řádu jednotek minut není v úbytku tepla, ale v tom, že pak člověk dělá hlouposti a hůř reaguje na nenadálé situace. Poznámka autora: Já osobně alkohol nepiji vůbec nikdy, aby bylo jasno, že to píšu protože to sám dělám.
Mýtus č. 10 – Ve vodě se stojí, abychom šetřili tělesné teplo.
V příručkách o přežití lodní katastrofy se někdy píše, že pohybem zbytečně vydáváte teplo a je lepší čekat na záchranu v klidu. Takže ano, až se budete houpat ve vlnách v záchranné vestě, omezte pohyb na minimum. Pokud tedy není šance doplavat na břeh, což je lepší, než spoléhat na nejistou záchranu. Možná vám může to, že se nebudete hýbat, zachránit život, když tak přežijete 50 minut místo 45…a záchrana přijde právě v 47. minutě.
Pokud se vás ale tohle netýká, a prostě jste si přišli na 5 minut zaplavat do ledové řeky, tak plavte, hýbejte se. Dobrý příklad je – zkuste se v lednu, při 5 stupních Celsia, postavit na půl hodiny ven, v šortkách a tričku. A stůjte. Skoro jistě nastydnete. Zkuste stejně oblečeni těch půl hodiny běžet. Bude vám příjeně a vaše zdraví bude OK. Takže zima je fajn, ale chce to hýbat se.
Postávání v ledové vodě je často vidět na Facebooku, často je to jen špatně zvolenou lokalitou, tedy, je tam tak málo prostoru, že se tam plavat prostě nedá. Řešení ? Choďte jinam.
Závěr: Když je zima, je lepší se hýbat, a to jak ve vodě, tak na suchu.
To je asi vše, přeji pěkný den a těším se na shledanou někde u vody.